Můj půst I Protože jsem chtěla mluvit s veverkou

08.02.2019

Hecla mě kámoška.
Ne, že bych o tom nevěděla. Vím, že lidi drží půsty, detoxy, očisty a jiné kůry.
Třeba Dušek to vydržel asi měsíc a pak mluvil s kamenama a veverkama a na procházce si pochutnával na sedmikráskách (Klobouk dolu a bez legrace).
Mluvit se zvířaty jsem netoužila. Cítila jsem přetlak v hlavě a špatně spím. Zvažovala jsem digi detox, ale nějak se mi nechtělo. Načetla jsem něco o půstu (na www.euforie.cz), poslechla si nadšenou kamarádku a bylo rozhodnuto.
3 dny půstu. A hned.
Šla jsem do toho zlehka a s myšlenkou, když mi nebude dobře, tak to skončím, a že i jeden den bude prima.
Jasně, že jsem měla obavy. Nebudu mít hlad? Chutě? Usnu? ...
Nic z toho se nestalo.
Ani jít do obchodu, anebo do pekárny nebyl problém. Vidět někoho jíst taky ne. Naopak, měla jsem pocit, že jsem tak nějak nad věcí.
Co jsem pila? Vodu. Minerálku. Ráno vymačkaný pomeranč a dvě kávy ( ta se nemá, ale nejsem extremista a bez kafe bych se trápila. Třeba příště :-)
Byla mi zima. Vlastně jsem byla zmrzlá jako bobek. Na to si připravte deku, jednu až dvě a tu vodu si dejte teplou. Buďte v klidu a neblbněte se sportem.
A výsledek?
Stojí za to! Mozek vypustí blbiny, starosti o jídlo, nákup, co uvařit a podobně.
Jet o neskutečně osvěžující.
Vedlejší efekt?
Volné gatě a 3 kila dole.
S veverkou jsem nemluvila, ale nikdy neříkej nikdy :-)

Takže rezervy na příště mám.