Každodenní příběh vašich zad Díl 4 - Večer

Konečně jedu domu. "Ty brďo, já jsem ztahanej..."
Ještě vyzvednout děti na tréninku. Nakoupit balenou vodu a ...lahev vína (uděláme si hezký večer). To dám! Cítím záda. Ta židle v práci není nic moc. Těším se domu, jak si odpočinu.
Vyždímanej jako hadr odpadnu do auta. Hodím loket na okýnko, rozvalím se v sedačce a v pozici "na pankáče" frčím domu.
Na parkovišti u L.... se vysoukám z auta. "Ty jo, už asi nejsem nejmladší. No, jo, pokročilých 34 let."
Tlačím vozík s nákupem. Kde jsou ty balený vody??? Aaaa, tady jsou.
V tom kolem mě prochází pěkná slečna. "Ať si neudělám ostudu, hlavně elegantně". Ohnu se a jaaauuuu!!! Nahoru to nejde a dolu taky ne. Elegance v tahu!
Snažím se narovnat. Zapřu se o vozík. Ještě, že se ho můžu držet.
Šourám se ke kase, nákup do auta, předklony, záklony jsou na hraně.
Jízda autem už je bez loktu v okýnku. Parkoviště, výtah, ... a huráááá, jsem doma!
Pouštím tašky na zem a v předklonu se zavěsím do futer. Mise splněna!
"Ahoj, zlato! Jak ses dneska měl? ... No, a kde máš děti?!?!?!"

Přemýšlím, co odpovědět...
Dokud to nebolí, tak to neřešíme.

Nebo ano?