BLOG

Nejvyšší čas vyrazit do práce. Už tak mám slušné zpoždění.
V předklonu odcházím z bytu. K autu snad dojdu.
Vsunu se za volant. Uffff. Dobry.
Klasika, cesta autem do práce, zácpa, nadávám. Už vím, že poradu nestíhám.
Moc hezky to začíná. Stres!
Celej zpocenej parkuju v garáži. Už jen výtahem nahoru a jsem tam.

Je ráno, procitám po včerejším pracovním dnu. Moc se mi nechce z postele, ale co už vstát musím. Vykulím se bokem a zjišťuji že moje nízká postel mi ve vstávání příliš nepomáhá. Předkloním se, zatnu svaly a zuby, a odrazím se rukama od postele. Už stojím.