BLOG

Sedím za stolem, no spíš pololežim. "Panečku, na tý židli se pěkně klimbá." Dávám šanony na kraj stolu, tak budu v bezpečí a neviditelný.
Děsnej rámus. Nadskočim, leknu se a málem spadnu. To si kolegyně hlasitě míchá čaj! :-)
Mám otlačenou tvář, bolí mě za krkem a v zádech ... No co, dám si kafe a to bude...

V Loap.cz chtěli vyzkoušet jiné židle a jak se na nich sedí a pracuje. Protože je to součást mých služeb, dovezla jsem jim na týden 2 židle balanční židle od Spinalis na zkoušku... Rodeo a Hackera
Týden kolovaly židle po kanceláři a výsledek? Shodli se na tom, že jsou aktivnější, nebolí je záda a hlava.

Moje babička říkala, že chlap má mít styl.
A my ženy s oblibou říkáme, že takoví vymřeli.
Pozor! Nevymřeli!
Dneska jsem to zažila.
Potkala jsem opravdového, skutečného a živého gentlemana.
Oblek, boty, hodinky, vystupování ....
Takového, o kterém říkáme (my ženy), že takoví už nejsou /je jich málo/skoro žádný/v kupce sena a podobně.

Nejvyšší čas vyrazit do práce. Už tak mám slušné zpoždění.
V předklonu odcházím z bytu. K autu snad dojdu.
Vsunu se za volant. Uffff. Dobry.
Klasika, cesta autem do práce, zácpa, nadávám. Už vím, že poradu nestíhám.
Moc hezky to začíná. Stres!
Celej zpocenej parkuju v garáži. Už jen výtahem nahoru a jsem tam.

Je ráno, procitám po včerejším pracovním dnu. Moc se mi nechce z postele, ale co už vstát musím. Vykulím se bokem a zjišťuji že moje nízká postel mi ve vstávání příliš nepomáhá. Předkloním se, zatnu svaly a zuby, a odrazím se rukama od postele. Už stojím.